Je zcela obvyklé, že v tělocvičnách, kde se cvičí sportovní karate visí na zdi fotografie Gichina Funakoshi, který uvedl karate do Japonska. Nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. Pro naši západní mentalitu je zcela příznačné, že činí pravý opak toho, co okázale vyznává.

Gichin Funakoshi v knize The Essence of Karate (Kodansha USA, Inc., 2013) uvádí, že karate nelze zneužít ke komerci a k soutěžení.

Zatímco karate není něco, co lze snadno předat a je těžké jej vysvětlit bez předvedení skutečné ukázky, charakteristikou, která jej odlišuje jako karate, je ta, že jej nelze komercializovat nebo přizpůsobit pro soutěže. V tom spočívá podstata karate-do, neboť nemůže být realizováno s ochrannými pomůckami nebo prostřednictvím soutěžních zápasů.

Svým prohlášením Gichin Funakoshi uvádí možná čtenáře do značných rozpaků, neboť dnes je karate synonymem pro obchod, komerci, korupci, podvádění a zápasení, při kterém se běžně používají ochranné pomůcky. Mnozí čtenáři si možná kladou otázku, zda se starý pán mýlil? A někteří možná přemýšlejí o smyslu jeho slov. Řešení je velmi prosté. Karate, které je předmětem byznysu, soutěžení a zápasení, není skutečné karate.

Další kontroverzní otázkou je tvrzení Gichina Funakoshi, že karate lze nesnadno předat, a že je obtížné jej vysvětlit bez předvedení skutečné ukázky. Opět se může někdo ptát, jak je to možné, když ukázky karate můžeme běžně vidět na sportovních soutěžích a představeních, a jsou jimi přeplněna vizuální média. Filmový průmysl ohledně karate přece funguje již řadu desetiletí naplno. Vždyť není žádného akčního filmu, a často ani romantického, kde by nebyla nějaká scénka s rvačkou ve stylu karate.

Myslete si, co chcete, ale tom, že karate lze jen velmi nesnadno předat, nemusíte vůbec nijak pochybovat. Rovněž vůbec nepochybujte o tom, že byste měli možnost shlédnout ukázku skutečného karate, abyste si o něm mohli udělat správný názor. Takových bezprostředních ukázek se nevyskytuje příliš mnoho, možná někdy někde jedna za život.

Karate je tedy zcela tajné a nelze jej zneužít. Můžeme si být jisti, že to, s čím se setkáváme pod názvem karate, žádné karate vůbec není. Myslet i o tom můžete, co chcete. A jak také vyplývá z mistrova vyjádření, vysvětlit vám to vlastně ani nelze.

Gichin Funakoshi v uvedené knize také uvádí: V karate neexistuje první útok – to je to, co považuji za podstatu karate-do. Jinými slovy, odpovězte svému protivníkovi, jakmile se pohne, aniž byste iniciovali akci. Ten, kdo je schopen číst okolnosti ve své mysli dříve, než se projeví, vidět rozehrávání protikladných sil, které povstávají, jakoby s očima za svojí hlavou, je schopen znát cestu k jistému vítězství.

Gichin Funakoshi zde jasně říká, kdo je skutečným útočníkem. Je to ten, kdo spřádá své útočné plány, rozehrává protikladné síly, podněcuje, provokuje, čili ten, kdo je duševním iniciátorem fyzické akce.

Kdo je skutečným agresorem, to si musí rozhodnout každý sám. Gichin Funakoshi k tomu dokonce uvádí i návod, který je však pro obyčejné lidi zcela jistě nerealizovatelný. Můžeme si být opět naprosto jisti, že veřejné soudy, navíc obvykle úplně zaujaté, uvedenou otázku nijak rozhodnout nemohou.

Sportovní karate nelze vůbec nijak odsuzovat. Plní velice důležitou úlohu při volnočasových aktivitách dětí a mládeže. Je mnohem lepší, když mladá generace sportuje, než když holduje zahálce, informačním technologiím, sociálním sítím, alkoholu, drogám a jiným komercionalizovaným nástrahám ekonomiky.

Je možná trochu nemilé, že z relativně velkých počtů sportující mládeže nevzchází téměř žádní zájemci o skutečné karate.  Vlastně to ani nevadí, protože, jak uvádí Gichin Funakoshi, je beztak velmi obtížné s ním někoho seznámit.

https://knihy.heureka.cz/the-essence-of-karate-g-funakoshi-g-funakoshi/#prehled/