Známé přísloví, které se týká čínského kung fu (wushu) ale i jiných východních disciplín, uvádí, že udeříte-li draka do hlavy, zasáhne vás vás ocasem, a udeříte-li draka do ocasu, zasáhne vás hlavou.

S motivem hadů a draků se setkáváme u všech národů a nezávisle na všech kontinentech světa, ačkoliv nikde žádní draci dnes nejsou. Víme sice o vyhynulých dinosaurech a dokonce i o některých lidech tvrdíme, že jsou dinosaury, ale obvykle se jako normální občané tímto tématem nijak nezabýváme. Snad kromě Cesty do pravěku, Jurských parků a podobných filmů.

O dracích či ještěrech se zmiňují různá písma svatá a eposy. Dokonce i samotná křesťanská Bible se hned ve svém úvodu zmiňuje o hadu, který svedl Evu (ženu). A například i Ježíš kritizuje v Novém zákoně plémě ještěrčí. Zmínky a epizody o démonech, polobozích a hadu Vásukim obsahuje rovněž indický Shrimad Bhagavatam.

Tématem reptiliánů se zabývá mnoho záhadologů a whisblowerů, kterým se vědecká obec na pokyny shora či z vlastní naivity před veřejností nejapně posmívá, ačkoliv nezná či neuvádí úhel pohledu oněch výstředníků.

Někteří tvrdí, že vyhubení ještěrů mělo za následek jejich invazi z podvědomí (podzemí) do našeho lidského pozemského světa (těla). Stalo se tomu tak možná díky nedostatku vhodných těch pro podobné duševní typy. Stejným důvodem fenoménu invaze a zpětné msty hříchů, může být rovněž inkarnace zvířecích duševních typů do lidských těl, ke které dochází kvůli nedostatku vhodných zvířecích těl, která jsme jako lidé zničili, vyvraždili a snědli. Tímto způsobem můžeme možná vysvětlit i současnou přemíru obludných typů lidí, které potkáváme na ulici.

Stranou různých báchorek, pohádek, vyprávění i teorií nenávistně cejchovaných za konspirační, drak či had symbolizuje polaritu. Tato nachází své vyjádření například v rovnováze, kterou se zabývá praktický trénink. Nejde v něm o žádné spekulace, duchovní rozjímání či teoretizování, ale o prosté vědecké zkoumání fyzikálních zákonů na objektu vlastního těla v daném gravitačním (fyzikálním) prostředí.

Obrázek vpravo – Jičínský drak

Lidské tělo nacházející se v gravitačním poli a ve své formální, energetické i mentální skladbě je vědeckou laboratoří.

Abychom však mohli nějaké fyzikální pokusy a zkoumání vůbec provádět, musíme nabýt duchapřítomnosti, která nám to umožní. Nemůžete přece dělat jakékoliv fyzikální pokusy, když spíte, nebo když se bezduše potácíte v hypnotickém oblouzení po parketu tělocvičny.

Tělesná duchapřítomnost je závažným problémem všech cvičenců. Od dětství jsou duševně programováni, takže nežijí v reálném prostředí, ale v abstraktních duševních schématech, konstrukcích a sítích, ve kterých se reflexně pohybuje jich vykastrovaná a uspaná mysl.

A samozřejmě, že se cvičenci zlobí, když je někdo vytrhuje z jejich programu, ve kterém se snaží realizovat svůj virtuální, snivý a pomyslný život. Ztrácejí totiž svoji jedinou existenční jistotu, na kterou si již tak otrocky zvykli.

Dělá jim radost trápení, při kterém zlostně odmítají stav duchapřítomnosti, prázdnoty a prázdné mysli. Zůstávají ochromeni, ztratili podstatnou část svého vědomí, mysli i těla. Drak je již dávno udeřil do hlavy…