Východní výraz yama (jáma) má foneticky v českém jazyce mnoho různých významů. Není divu, neboť slovanský či indoevropský původ Čechů nelze zapřít. Dokonce i výraz slovan se foneticky jeví jako odvozený od slova slovo.
Z indické jógy známý třístupňový proces vedoucí k poznání (sanyama), implikuje hypotetický výklad připomínající tři jámy. Posoudíme-li však tři součásti sanyamy, kterými jsou koncentrace (dharana), meditace (dhyana) a kontemplace (samadhi), můžeme připustit, že jsou to vlastně tři jámy ve smyslu údolí, děr či pastí, ve kterých lze nemile uvíznout.
Zevní škola života (schola vitae) zvláště v dnešní černé době temna operuje zejména první jámou (koncentrací), která je principem klamání, svádění, odchytu či lovu kořisti a hospodářských rukojmí, které nazýváme občany.
Moderní výchova spočívá v podivné dělbě práce, která byla zahájena průmyslovou revolucí a dnes dosahuje absurdních extrémů. Například za raného feudalizmu prováděl řemeslník při výrobě svého výrobku všechny, nebo téměř všechny, úkony sám. Zavedením strojové tovární výroby nastala z důvodu zvýšení výroby a zisků dělba práce, spočívající v přísné specializaci úkonů vázaných na jednotlivé dělníky.
Dělba práce nastává ovšem již u nejnižších forem společnosti a je patrná i při pohlavním rozlišení každého živého druhu, ale v přirozeném prostředí nejsou vzájemné vztahy jedinců od sebe zcela pečlivě odděleny a kontrolovány parazitem, že o sobě ztrácejí reálné ponětí.
Vysoká odbornost a úzká specializace na jedné straně, a úplná duševní nedostatečnost na straně druhé, jsou požadovaným výsledkem průmyslové a zejména dnešní digitální revoluce, podle principu rozděl a opanuj. Tímto způsobem jsou lidé vychováváni a vzděláváni tak, aby s klapkami na očích byli soustředěni na svůj úzce vymezený okruh činností a zájmů, o jiných neměli žádné reálné potuchy, a trpěli o nich naivními iluzemi.
Nakonec takto vysoce duševně omezeným specialistům, odborníkům a expertům nepřijde vůbec nijak divné, po odchodu ze svého zaměstnání veškerá předchozí dělba práce mizí, a všechno musí vlastně dělat sami. Mohou si ovšem požadované výrobky a služby draze kupovat od příslušných specializovaných subjektů, ale pouze pokud na to mají peníze. Většiny příslušníků společnosti se to ovšem netýká.
A tak dnes v každém malém bytě nacházíme všemožné nástroje, stoje, přístroje a spotřebiče, které měly údajně ulehčovat život v domácnosti a v tzv. volném čase, ale které ve skutečnosti lidi domácí nezřízeně vysávají a vykořisťují. Oklamaní občané si ovšem bláhově připadají jako svobodní, ačkoliv je domácí život unavuje, vyčerpává a udolává.
K prvnímu vykořisťování takto dochází v zaměstnání, a k druhému mimo zaměstnání. A klapky na očích tuto zvrhlost neumožňují vidět. Všechno toto dvojí vykořisťování umožňuje jednostranná zevní koncentrace. Je to koncentrace pozornosti, síly, mysli a vědomí na jeden bod, jeden zájem, jedno místo, jednu stranu a vždy na jeden extrém, buď libý, nebo nelibý (cukr a bič), zatímco druhý extrém člověka podprahově ovládá. Moderní otroctví má velice sofistikované způsoby, které svojí efektivitou vysoce převyšují otrokářský karabáč starověku.
Pouze vhodný trénink, jakým je například správný způsob cvičení karate (zenu), učí vnímat oba či všechny extrémy daného problému nebo situace. Dochází tím ovšem k odcizení praktikujících jedinců od společnosti, která se utápí v zevním jednostranném duševním režimu. Vlastní společenství podobně usilujících lidí je zde podmínkou, kterou nelze obejít.
K odcizení od společnosti dospěli všichni lidé spějící k moudrosti a osvobození i přes veškerou svoji snahu jí pomoci. Svět takové jedince postupně přestává chápat. Stávají se pro něj vyvrhely. Svět je nenazývá svými. Schopnosti vzájemné komunikace mezi nimi a společností postupně mizí. Není to jistě nic milého, a této situaci je nutné čelit vhodným způsobem.
Zevní koncentrace by měla být doplňována vnitřní, aby se postupně stala tou hlavní a zevní podružnou, a tak byl splněn první úkol úskalí sanyamy.