Předpisy mají plnit svůj účel. Předpisy mají vést ke splnění svého účelu, jinak jsou bezúčelné, zvrácené a škodlivé. Předpisy černého věku se pochopitelně liší od předpisů (pravidel) věku železného, stříbrného a zlatého.
Prostoduchá snaha plnit pravidla zlatého věku ve věku černém vyúsťuje v nežádoucí výsledky. Do příslušného stavu vyššího věku se musí člověk propracovat svým úsilím, které se týká kvality jeho bytosti.
Pokud byste například jako příslušník vojenské kasty v černém věku dodržovali morální pravidla věku železného, museli byste svým mečem popravit minimálně 90% lidí, se kterými se denně setkáte, své příbuzné nevyjímaje. Jinak byste se dopustili přísně trestaného morálního prohřešku. Morální kodex ranně feudálního zřízení nelze mechanicky přenášet do rozplizlého věku obchodního zřízení.
Předpisy černého věku jsou proti pravidlům vyšších věků v jistém smyslu benevolentní. Jejich shovívavost je však jen zdánlivá, neboť vyžadují dodržování své základní podmínky, bez které nevedou k požadovaným dobrým koncům. Tuto základní podmínku nelze vnucovat, neboť by budila odpor. Dokonce i její pouhé uvádění mívá kontraproduktivní účinek.
Matení předpisů různých věků působí značné společenské krize a rozbroje, které urychlují rozklad lidské společnosti i bytosti. Výsledkem je roztržení kontinuity kvalit věků, dekadence a likvidace dosavadních pořádků. Jak známo, takové konce světa nebývají spojeny pouze se zničením kultur a civilizací, ale i s přírodními katastrofami.
Cykly lidských kultur a civilizací se odvíjejí od potopy světa k potopě světa. Likvidace je zkapalněním, kterému podléhá pevné skupenství hmoty. Toto pevné skupenství hmoty (forma) bývá lidmi díky optickému klamu mechanicky považováno za podstatu hmoty či vesmíru, ačkoliv při bližším zamyšlení, každý trochu vzdělaný člověk tuto předsudečnou myšlenku odmítne. Je to však odmítnutí čistě teoretické, a zcela odpoutané od reality, kterou se snaží vysvětlit.
Stupidní lpění bigotních následovníků a jejich lstivé využívání chytrými manažery společnosti spolehlivě převrátilo i zničilo všechny vznešené nauky minulosti. Problematické příklady křesťanství nebo buddhismu jsou více než výmluvné.
Teoretická úvaha je zpožděná za zánikem objektu, kterého se týká. Tento paradox teorie relativity se obtížně vysvětluje, neboť každý takový pokus o vysvětlení je čistě teoretického charakteru, čili se netýká reality, kterou popisuje. Obyčejná logika zde neplatí. A běžní lidé i vědečtí odborníci jinou logiku neznají (nemají). Jinak by většina oněch bohatě financovaných vědeckých ústavů a pracovišť nemohla být záměrně obsazována takovým podřadným personálem, jaký se tam obvykle nachází. To, co je veřejnosti prezentováno, jako věda, je pouhou pavědou a pověrou.
Mix relativně správných i nesprávných vědeckých poznatků slouží jako rozvařené lečo, kterým je bezohledně naplňována mysl lidí, aby mohli bezduše sloužit k potřebám ekonomických a politických procesů.
Prostoduše přenášená pravidla zlatého věku, kdy tato nebyla kázní ani odříkáním, ale přirozeným způsobem života, působí ve věku černé demokracie jako odstrašující příklady, které jsou bohatě využívány a zneužívány proti jejich prapůvodním účelům a proti lidské společnosti.
Podstata věků spočívá v principu hmoty, ke kterému by měla směřovat ctěná vědecká pozornost, a nikoliv k jejím dávno zaniklým projevům. Zde je pochopitelně na místě bezprostřední vnímání a poznání. Dejte si však pozor, abyste pro blázny nebyli za blázny.