Nepřátel lidí bychom si měli vážit, ačkoliv zacházejí s lidmi hůře než s prasaty. Jsou to učitelé národů, bez kterých by lidé dávno shnili na hnoji spolu s prasaty. Takto se díky nepřátelům člověka lidstvo nad roztomilá zvířata povznáší, aby posléze upadlo ještě níže, a tak se ponořilo na podzvířecí evoluční patro a získalo nezbytné zkušenosti, které mu zoufale schází.
Kdo měl možnost mluvit (komunikovat) se zvířaty, zde v našem případě konkrétně s prasaty, jistě zjistil, že jsou to tvorové velice inteligentní, a že pojídání jejich masa je horší než kanibalizmus. Vždyť i bůh v jednom známém případě nabyl podoby vepře, aby mezi tehdejší lidskou společností obnovil pořádek, čehož žádný člověk není schopen, byť by byl sebevětším tyranem a diktátorem.
Nepřátelé lidstva ovšem lidem pochlebují a proto v nich pěstují přesvědčení, že jsou inteligentnější nežli prasata, a že tudíž mají právo na jejich zotročování, chov, mučení, zabíjení a pojídání. Důvod toho všeho je velmi prostý. Pýcha předchází pád.
Prase oproti člověku vykazuje vyšší duševní schopnosti. Lze to snadno zjistit z jejich duševního chování. Prase při komunikaci s člověkem je schopné převzít iniciativu, zatímco dnešní člověk ať komunikuje s jakýmkoliv subjektem, tak svoji iniciativu rychle ztrácí a stává se na něm závislý. Správně řečeno, dnešní člověk žádnou iniciativu již dávno nemá. Nachází se ve stavu mrtvého kusu masa určeného ke konzumaci, čili například ve stavu porcovaného a baleného masa vepřového, které tak sofistikovaně dokáže nacpat do regálů supermarketů.
Člověk jako subjekt je funkcí objektivní reality. Díky tomu s ním lze provádět rozličné experimenty a triky, které u zvířat aplikovat v žádném případě nelze. Tato nepřizpůsobivost a neschopnost zvířat je mimo jiné příčinou jejich vyhlazování z planety Země. Zvířata nejsou pro pokusy s organickou hmotou tak vhodná jako lidé.
Oproti zvířatům, jsou lidé velice plastičtí. Z tohoto důvodu je jejich hospodářská využitelnost téměř neomezená, zatímco například využitelnost zmíněných prasat je velmi omezená.
O své hospodářské využitelnosti a bytostném úpadku se nejlépe přesvědčí každý člověk sám na sobě. Pokud si vybere jiný subjekt zkoumání, k žádným relevantním výsledkům obvykle nedospěje. Při zkoumání jiného subjektu než je on sám, člověk vnáší do svého výzkumu lidský faktor, který je zatížený zásadními chybami a nedostatky, které jej utvrzují v jeho základním bludu. Tím je jeho povznesenost nad zvířaty a z něho vyplývající hlavní nedostatek jeho zkoumání, který je rozpor mezi subjektem a objektem.
Prostě řečeno, když budete vědecky zkoumat prase, obvykle se budete tento objekt zkoumání považovat za něco odlišného, než jste vy sami. Tato zdánlivá oddělenost vám sice nebrání v nezaujatém zkoumání a porcování prasete, ale posiluje vaše podprahové přesvědčení, že nejste prase. Toto vaše přesvědčení navíc mohutně posilují nepřátelé lidstva, kteří vymysleli vychytralý systém pochvalného hodnocení vědeckých výzkumníků, který spočívá v ověšování jejich jmen vědeckými tituly doplňovaný finančním žrádlem, které vědci pomocí plného koryta doslova prasečím způsobem dokazuje správnost jeho počínání.
Nejedná se ovšem pouze o výzkum a genetickou manipulaci prasat a lidí, ale hmoty vůbec. Trestuhodné ovšem není pouze nakládání s hmotou organickou, ale anorganickou. Amorální zásahy svedených vědců do nitrobuněčné struktury organické hmoty a do fyzikální i chemické struktury hmoty anorganické jsou trestuhodné.
Potměšilost nepřátel lidstva, vědecké sliby a důvěřivost hloupého lidstva neznají mezí. Pod záminkou vyváznutí z utrpení a blahobytu je zhlouplé a vystrašené lidstvo posouváno do ještě většího utrpení a nouze. Rozhodně to není žádná legrace.