Globální jaderná válka

Chce to trochu radosti do umírání. Hrozba globální jaderné války je stále více aktuální, ačkoliv ji dnešní konzumní společnost zcela ovládaná komercí bláhově ignoruje. Je to jistě ta jedině správná možnost po nasazení chemických a biologických zbraní hromadného ničení, která očistí planetu od  zamořeného a infekčního materiálu.

 Starší poválečná generace žila pod atomovou hrozbou celé období Studené války. Žila však celkem spokojeně podle pravidla, že člověk si zvykne i na šibenici. Občané reálného socializmu vařili, zavařovali, sledovali televizi, sbírali céčka, rodinkařili, trampovali, sportovali, cestovali do povolných destinací, chalupařili, chatařili, sháněli tuzexové bony, poslouchali Svobodnou Evropu a jinak si užívali totalitního života. Z konzumního poklidu je trochu probudil záhadný výbuch hvězdy zvané pelyněk černobýl.

Zatímco se pak chvíli zdálo, že Studená válka již skončila, tato pouze nabrala na své kadenci. Jelikož se zároveň s tím rozšířily nebývalé možnosti zabíjení volného času, otázka jaderné války zcela zapadla. Zmizela z ohniska pozornosti veřejnosti, zatímco vymývání mozku nepřítelem a vyhrocování válečného napětí stále stoupá.

Věčně hladová ekonomika potřebuje své oběti. Zatímco stádo spokojeně přežvykuje, osvědčení honáci, štváči, přičinliví odborníci, noví angažovaní svazáci a agilní straníci jdou jako předvoj v roli užitečných idiotů opět v čele mas.

Užívání si všemožných nejapných, hloupých i riskantních zážitků, požitků a prožitků se stalo imperativem doby. Všude je slyšet jásavé pubertální ponoukání, že prý si máte užívat, užívat a užívat. Jako naprostí hlupáci máte maximálně čile a poslušně odpovídat na výzvy doby, které vám ze všech stran podstrkují potměšilá média. Zapomínání na zoufalý teror všedního občanského živoření, a užívání si teď a tady, se stalo mystickým moudrem oněch různých alternativních blouznivců, psychologických odborníků a zejména tvůrců veřejného mínění.

Globální jaderná válka rozhodně nestojí za to, abychom si s ní nějak kazili náladu. Měli bychom ji naopak vítat. A to zejména jako konečné řešení všech problémů, které si nechceme nijak připouštět. Zaručeně je v tom evangelická radost naší křesťanské kultury z druhého příchodu Páně, Posledního soudu, nebo koupě nového auta či mobilu.

Ve světle globální apokalypsy se stává zcela jasnou i otázka expandujícího přemnožení lidstva, a také vyhubení velmi značné části zvířat a rostlin z naší planety.

Vyhubení zvířat a rostlin zabraňuje, aby se tyto nevinné bytosti, za které zodpovídáme, dožily těch hrůz, u kterých musí být přítomen maximální počet lidských účastníků. Netrapte se mučením a masakrováním zvířat a rostlin, nermuťte se nad devastováním přírody.

Čím více lidí, tím lépe. Uznejte sami, že nějaká světová válka nemá bez dostatečně vysokého počtu lidí vůbec žádný význam. Řekněte sami, k čemu by bylo dobré u takové grandiózní tragédie prázdné a vylidněné hlediště?

Nyní, teď a tady, se naplňuje správný smysl onoho prastarého biblického přikázání: Milujte se a množte se!