Praktickému i teoretickému studiu uvědomělé dobrovolné organizace by se měli věnovat zvláště mladí lidé, neboť starého psa novým kouskům nenaučíš. O organizaci bychom mohli psát do nekonečna, ale trocha praktických pokusů je mnohem lepší.
Trénink bez organizace není nijak možný. Organizace se snaží čelit rozkladu. Pokud profesionální organizátoři organizují z komerčních důvodů druhé občany, podporují v nich rozklad. Neuvědomělým lidem to vyhovuje, neboť rozklad jim působí chvilkové potěšení v dlouhodobé bídě a utrpení, který jim rozklad jinak způsobuje.
Trénink organizuje jak osobu jednotlivého cvičence, tak skupinu cvičících osob, a dokonce i sám sebe. Organizace zevního společného tréninku vzniká při minimálním počtu dvou osob. Individuální trénink jedné osoby je organizováním dvou základních složek bytosti – vědomí a těla.
Starší lidé mohou mladým obvykle pouze sloužit jako záporné příklady, jak se amatérsky organizovat nemá. Jinak by vplynuli do již fungující organizace, které by se pouze přizpůsobili a vsáli by tak do sebe všechny nutné zásady, úkony a činnosti, které ji udržují v chodu. Takovým dobrým příkladem byl předválečný Sokol.
Záporné příklady jsou však také velmi přínosné. Mohou tvořit materiál a odrazový můstek, který je nutný k příkladům kladným. Jinak se ujímá vlády princip vývoje pokus-omyl, který každého většinou rychle unaví a od nějakých dalších neúspěšných pokusů odradí.
Amatérská zájmová organizace má obrovskou nevýhodu proti organizaci profesionální, neboť obvykle nemá k dispozici jiné prostředky, než ty které získá od svých členů, a případně z nejistých sponzorských a dotačních zdrojů. Peníze ovládají celý náš život, a jistě není v jejich zájmu, aby se bez jejich tyranské nadvlády dělo něco nekalého.
V rozporu s tím, co si lidé obvykle myslí, tak peníze dnes ovládají nejen celou společnosti, ale vědomí i podvědomí každého člověka. A tak vymanit se aspoň duševně z jejich závislosti, je velice obtížným úkolem. Většina lidí tento problém vůbec nijak neřeší, ale jen prožívá, ačkoliv někteří z nich mohou sledovat i duchovní plány svého duševního osvobození.
Organizace tvoří technické podmínky (formu) pro výkon poslání organizace (obsah). U živelných jednání dobrovolníků se obvykle začíná ihned projednávat obsah, a forma jednání je ignorována. Organizování postupně eliminuje reflexní reagování, přináší duševní klid a nadhled.
Obvykle tak rychle dochází k neshodám, nesnášenlivosti, vzájemnému napadání a nenávisti, takže nedochází k žádné shodě podobných zájmů a k nějakým konkrétním výsledkům, které by názorně poskytovaly výhody kolektivní spolupráce.
Živelná jednání poskytují svým rozladěným účastníkům pouze další argumenty proti kolektivní koordinaci a kooperaci, a rychle ústí zpět do privátního egoizmu.
Napřed je nutné se učit formálním zásadám jednání (etiketě, morálce), a potom jednat. Jestliže není žádný zájem o kolektivní koordinaci a kooperaci, pokud vítězí egoizmus a privátní zájmy, je zbytečné se organizací nějak zabývat. Pak musí být všichni individualisté spokojení a vděční za to, že jim vládnou druzí, větší lumpové, než jsou oni sami.
Několik dní společného režimu dne, ubytování, stravování, cvičení, přednášek a neformálních diskusí, sladí jedince různých povah a zájmů mnohem lépe než občasný styk jedinců stejně orientovaných zájmů, kteří se navzájem v sobě nimrají.
Nebo, proč si myslíte, že například mnichové zakládali kláštery, vojáci kasárna a tábory, a zájmově podobní občané různé spolky?