Moderní civilizovaný člověk žije v naprostém rozporu s přírodou a svým tělem, které je přírodou jeho vědomí v přímém přenosu nejbližší. Zběsilá snaha o podrobení přírody člověkem dochází ke svým smutným koncům. Říkáme tomu pokrok. Nábožně se mu klaníme, ačkoliv nás ničí.
Místo, abychom žili v souladu s přírodou, a abychom ji zušlechťovali spolu s lidskou bytostí, zvolili jsme bláhově lepší a rychlejší cestu spočívající v násilném ovládnutí přírody, pustošení člověka a jeho životního prostředí.
Příroda i lidská bytost jsou zdevastované na bezprecedentní míru, a stále toho nemáme dost. Vyřešit to má jenom další další pokrok. Neumožňuje tu zběsilou štvanici k vypuštění duše záměrně podporovaný kult oklamaného, nezkušeného, upláceného a zneužívaného mládí? Mladí lidé dnes poučují, ponižují a využívají lidi staré.
Mladá generace pohrdá generací starou, že jim nevybudovala konzumní ráj na zemi, a že prožila část svého produktivního života za reálného socializmu. Mladí lidé se pohrdlivě domnívají, že jim ba se to nikdy stát nemohlo, aby připustili existenci takového hrozného totalitního režimu, který nezažili. A přitom připouští a podporují existenci totalitního režimu mnohem horšího a hroznějšího.
Dnešní mladí lidé jsou jakýmisi členy demokratického svazu mládeže, jsou ale svazáky mnohem loajálnějšími, vlezlejšími a fanatičtějšími, než byli případně jejich rodiče jako členové Socialistického svazu mládeže (SSM).
Tisíce let života lidstva v souladu s přírodními rytmy vzalo nástupem průmyslové měšťanské společnosti za své. Jednou ze zrůdností, které se například podařilo lidem vnutit, je letní čas. Stačí se jenom seznámit s jeho historií, aby se člověku udělalo špatně.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das).
Snad nejlépe lze pochopit zoufalost neuváženého odtržení dnešního člověka od přírody porovnáním moderního stylu života s tzv. orgánovými hodinami, které jsou součástí tradiční východní medicíny a životosprávy. V porovnání s těmito hodinami je náš režim dne, ve kterém žijeme od narození až do smrti, v naprostém rozporu. (Viz například již jenom díky výše uvedenému posunu letního času.)
Závažné poruchy zdravotního stavu a různé civilizační nemoci se u populace projevují čím dále tím častěji a ve větší míře. Ačkoliv se díky západní medicíně délka lidského života relativně prodloužila, odborníky dnes tolik zdůrazňovaná vegetativní kvalita zchátralého života je ve skutečnosti velice mizerná a stále se zhoršuje.
Vědeckotechnický pokrok, který nám měl přinést lepší kvalitu života, působí zcela opačně. Postupně k tomuto negativnímu poznání dojde na základě svých špatných životních zkušenostmi každý příslušník naší západní civilizace. Než k tomu dojde, z důvodu zhoršení psychického stavu, nemá asi přílišný smysl se režimem dne podle orgánových hodin podrobněji zabývat.
Především si asi nikdo nedá předem říct po dobrém, aby zlepšil svoji životosprávu. A potom jedinec žijící občanským životem, není téměř nikdy schopen správný režim dne prosadit jak u sebe samého, tak ani ve svém nejbližším sociálním prostředí. (Z těchto důvodů, pokud nikdo neprojeví zájem sám, zde také nedoporučujeme žádnou vhodnou literaturu.)