Metoda (princip) umožňuje různá technická řešení, která jsou všechna správná, ačkoliv se mohou jevit protikladná. Technika (styl) má vést k principu (metodě). Vykládejte to však těm, pro které není trénink otázkou života a smrti, ale společenskou zábavou, osobní zálibou (hobby), příležitostí k propagaci své osoby nebo výdělečnou činností.
Aby technika vedla k metodě, je nutné svým cvičením sledovat určitý styl a jeho čistotu. Ve stylu je síla. Pouhé napodobování stylu bez jeho pochopení však k takovému účelu neslouží. Je nutné pochopit pravidla a podstatu stylu. Střídání stylů na denním pořádku nebo různé mixování stylů k ničemu pořádnému také nevede.
Začátečník má obtížnou pozici. Svůj styl tréninku si vybral podle své povahy a nabídky trhu, která ji oslovila. Na trhu jsou ovšem všechny nabídky ty nejlepší. Trh spolu s náramnými odborníky zpracovává veřejné mínění, a dělá z lidí prostomyslné a povolné hlupáky.
Na začátku cvičebního procesu musí mít začátečník pochopení jeho konce. Trénink ve skutečnosti začíná teprve po částečné realizaci jeho podstaty (principu). Předešlou cvičební aktivitu lze pouze považovat za problematickou přímou či nepřímou přípravu s nejistými výsledky. Toto se obvykle zájemcům, začátečníkům i pokročilým cvičencům neříká, aby je tvrdá pravda neodradila.
Pro nevědomé a nezkušené osoby je lépe, když neví, co je v případě vážného nastoupení cesty (metody) čeká. Jsou v obvyklé pozici nešťastně civilizovaných tvorů, kterým se černé jeví jako bílé, a bílé jak černé. Každá moucha, která jim přeletí přes nos, je snadno od správně usměrňovaného cvičení ihned odradí.
Současná situace, kdy došlo k všeobecnému úpadku cvičení, je vlastně velice výhodná. Vyčistila terén. Vyselektovala skutečné zájemce o trénink od těch falešných. Mnoho jich sice není, ale zbylí třeba pochopí, co mají činit, aby se mohli seriózně věnovat skutečnému tréninku – na celý život.
Co jiného si například myslet o plně zaměstnaném cvičenci, který je přesto ochoten jednou týdně dojíždět několik hodin na cvičení? Takových je potřeba, ačkoliv si jich ti mnozí z těch, kteří dojíždějí na cvičení několik minut, příliš neváží.
Každý jedinec má své mouchy, a nejvíce ten, kdo je stále vidí jenom u druhých, ačkoliv sám jich má na nose nejvíce. Nekonečné zabývání se mouchami jiných (nesnášenlivost), položilo skutečný trénink již dávno na kolena.
Možnosti, jak se prakticky seznámit se tréninkem, který by vedl k objevení jeho správné podstaty a metody (cesty), mizí jako pára nad hrncem, spolu s těmi, kteří jsou zvědaví, co je vlastně pod jeho pokličkou.
Třeba dojde ke zvratu? Bylo by to jistě dobré. Možná už někteří budou mít toho všeho dost a pochopí, co je třeba činit. Třeba se zvednou, povstanou. Příležitostí a času již mnoho není…