Třetí den LŠ 2023, vzhledem k zájmu o práci nohou (chodidel), byla dopoledne zkráceně probrána Škola chůze – de facto náš dlouhodobý program, který obnáší veliké množství cviků a cvičení, bohužel neadekvátní malým počtům zájemců a cvičenců o ten jedinečný systém tréninku.
Dále byl dopoledne prezentován velice známý čínský kondiční program (chi kung) Osm kusů brokátu, a to s ohledem na dospělé občanské cvičence, na způsob sedavého zaměstnání a na cvičence se zdravotními problémy, které se týkají nohou.
V odpolední vyhrazené době se konala cvičení ve dvojicích, která se týkala obrany na krátkou bojovou vzdálenost. A potom proběhla vynikající prezentace Martina Šefary z jeho pobytu v Japonsku, Číně a Koreji.
V závěru Martinovy prezentace se objevila otázka ohledně iniciativy a hierarchie vztahů ve východní společnosti. U nás přicházejí v úvahu pouze dva systémy, kterými jsou tykání a vykání. (Onikání zaniklo postupně po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie.)
Ve východních zemích existuje systémů iniciativy a hierarchie vztahů mnohem více a pro nezkušeného západního člověka mohou být nepřehledné. Jejich účelem je zabránění nepříjemných, trapných a urážlivých situací a střetů při vzájemné komunikaci.
Západní etiketa ovšem svojí dekadencí, vulgaritou, asertivitou a drzostí je závažným společenským problémem, který procesuje k amorálním a vulgárním vztahům. Příkladem nám může být neomalenost a drzost mladších lidí ke starším osobám, která je manipulací veřejného mínění vydávána za zdravé demokratické jednání.
Měli bychom si dávat pozor, když jednáme se staršími osobami, a snažit se abychom k nim nebyli netaktní, hrubí, drzí či sprostí. Ačkoliv se budeme domnívat, že tzv. máme pravdu, a že jsme nevinní, měli bychom se snažit strpět jejich omyl a jejich vinu.
V případě naší komunikace bychom se měli snažit dodržovat dva základní body společenského jednání (A. a B.):
- Nadřízený má vždycky pravdu.
- V případě, že nadřízený nemá pravdu, tak platí bod A.
Máme zde popisovat případy, kdy se jinak inteligentní a vzdělaní lidé chovali ke svým šéfům, jako idioti a spratkové? Tací jsou bohužel našimi vzory záporného jednání.
Nazvali byste například vedoucího své diplomové práce v jeho přítomnosti idiotem, a tak zahodili několik let pečlivého a náročného studia, nedodělali doktorát, a přišli tak o možnost lukrativního zaměstnání prospěšného sobě i společnosti? Pokud ano, tak tím idiotem jste vy.
Měli bychom si přece vážit toho, když náš nadřízený je méně inteligentní a méně vzdělaný, a neposmívat se mu, a uboze jej nepomlouvat. Měli bychom mít pro něj pochopení. Je to přece naše výhoda, když se v oboru vyznáme lépe než náš nadřízený, a když mu můžeme nenápadně podat pomocnou ruku. Není tím nijak míněno podlézání, jak se egoistické osoby mohou domnívat, ale porozumění pro jeho nadřízenou pozici.
A to vše zvláště v případě, když jsme nikdy žádnou nadřízenou pozici nevykonávali a nepracovali s lidmi, což je ta nejhorší práce na světě. Pokud náš vztah hodnotíme pouze ze své podřízené pozice a případné ukřivděnosti, tak jsme prostě nezkušení a mnohdy hloupí, takže bychom s tím měli dělat, abychom tací nebyli.