Podle Ježíšových přikázání máme milovat své nepřátele. Za těch 2021 let, co tuto křesťanskou pravdu a lásku šíříme mečem a ohněm do světa se zdá, že moc nefunguje. Svět i společnost jsou na pokraji zhroucení, a co z jejich ruin a deziluzí zůstane a povstane, je dosti nejisté.

Hrozí příchod prvobytně pospolné společnosti, nástup digitální totality fatálně devastující přírodu a člověka, nebo ustanovení společnosti zbavené konzumního a komerčního šílenství, která je postavená na přiměřená technické základně? Totální vyhubení většinou již polomrtvého lidstva však není rovněž nijak vyloučené.

Jízliví jazykové tvrdí, že bez nepřítele nemůžeme nijak být. Pokud bychom žádného neměli, museli bychom si jej vymyslet. Láska je nenávistí, a nenávist je láskou, a nad to pro téměř úplnou většinu lidí ničeho není. Svádění viny na druhé je nám vlastní od přirozenosti, neboť blamáž je samotnou podstatou boha stvořitele i celého jeho stvoření.

K zhroucení celého světového řádu musí zákonitě dojít jak s nepřítelem, tak i bez něj. Věc by museli vzít do rukou jiní odborníci, než ti kteří tak oddaně a nadšeně slouží krachu. Dav miluje maximalisty a nikoliv minimalisty.

Určitě veřejnost nijak nenadchnete, když místo plánované cesty na Mars, budou všichni muset zůstat doma. A vůbec jim všem nevadí, že tam stejně tak jako tak zůstanou. Pouze cesty na Mars ještě více vysají a vyluxují domovskou planetu, a tím všem poskytnou další únikové důvody k cestě na Mars.

Přítel je nepřítelem a nepřítel je přítelem. Láska je nenávistí a nenávist je láskou. Takové vztahové vazby mohou existovat pouze mezi duševně a silově oddělenými subjekty, respektive mezi korpuskulárními kvanty v pomýleném stavu své oddělenosti.

Vztahy mezi subjekty mohou být sympatické, neutrální a nesympatické. Vlastní subjekt se téměř vždy víceméně podprahově považuje za sympatický, za přítele, zatímco druhé subjekty hodnotí podle výhodnosti jako sympatické a nesympatické. Na této bázi stojí celý kolos ekonomie a ekonomiky.