Kdo již trochu ze života vystřízlivěl, jistě pochopil nutnost usměrňování sil. Vstoupil tím sice na horkou půdu války, kde se hrůzami, bolestí a mrtvolami nijak nešetří, ale pořád je mu tam mnohem lépe, než v pohodlí doma za pecí.
Ačkoliv si v pasivitě většina lidí libuje, a jejích odvozená aktivita má za účel pouze jejich ještě větší propadání prožívání pasivity, neposední jedinci v takovém zatuchlém režimu šílejí. Není divu, že pak někteří lidé raději skáčou ze skal, nebo sjíždějí kolmé svahy velehor, Raději hazardují a riskují ztrátu života, jenž je nadbytkem svých běžných slastí již unavil. Zatímco jim indolentní lidé závidějí jejich nakradené bohatství a společenské postavení, dotyční bohužel nenašli jiné lepší řešení.
Zlí jazykové tvrdí, že abyste se mohli věnovat ctnostnému životu, musíte si na to napřed pořádně nakrást. Chcete-li druhým pomáhat a sloužit, musíte je napřed neomaleně zotročit a okrást. Většina zlodějů se však k této druhé fázi nedostane. Ta předešlá je totiž vyčerpala a pohltila. Posoudíte-li správně zevní realitu, tak zjistíte, že v dlouhodobém horizontu to tak funguje. Některé jedince však čekání na Godota již dávno omrzelo.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cek%C3%A1n%C3%AD_na_Godota )
Podstatou správného východního tréninku je široce pojaté usměrňování sil. V optimálním případě začíná v oblasti sociální, a dále pokračuje do oblasti fyzické, silové, mentální a vyšší. Rychle projít tyto oblasti v rámci jednoho života, navíc uvězněného v moderním civilizovaném prostředí, je pro většinu lidí zcela nemožné. A nic takového ostatně ani nehledají. Tento průchod je však podmínkou správného zhodnocení jakéhokoliv životního úsilí.
Aniž si to uvědomují, západní blouznivce na východním tréninku obvykle nejvíce zajímají technická řešení asociálního charakteru. Jsou pouhými produkty a funkcemi sil, které neovládají, a které nijak ovládat nehodlají. Děsí se již jenom takové představy, ačkoliv žijí v proradném režimu, který jejich síly usměrňuje od jejich prvního do posledního dechu. Je to dobrý učitel pro podobné.
Lidé touží po úniku ze žaláře, a nedokáží pochopit, že cesta ven je možná pouze sebekázní ještě přísnější, než je ta, která je vynucována žalářníky a žalářem. Připadají si chytří. Nejsou přece tak hloupí, aby se omezovali ještě více, než je jim vnucováno. Poslušně snášejí otroctví žaláře za pár úlevných a jedovaných pamlsků, které jim občas potměšilí žalářníci draze prodají. Podstatou života je přece jeho vychutnávání a užívání si, správně řečeno příživnictví, cizopasnictví, hyenismus a mrchožravé parazitování.
Trénink je kázeň k útrapám nebo nudě obecného občanského života navíc. Cvičenci však obvykle pomocí techniky, kterou trénink poskytuje, hledají pouze možnosti, jak oněm podvědomým silám dát volný průchod. Vlastní omezující nedostatečnosti a utlačenosti se chtějí zbavit způsobem, kterým se do jejich pasti dostali. Je to smutný pohled na jinak celkem milé a bezvadné lidi.
Dobré rady druhým, jak zahájit široce pojaté usměrňování sil, jsou zcela zbytečné. Kde schází klacek, tam domluva a litera nijak nepomáhají. Vlastní omezenost může překonat pouze jenom ještě větší násilná tíseň, než které jsou pasivní lidé navyklí, a před kterou z pohodlnosti a zbabělosti zdánlivě chytře unikají. Neruší již jenom pouhé uvědomění si této situace (reality) vlastně její platnost i platnost tohoto tvrzení?