Pro nalezení životních východisek jsou místo složitých, dlouhých, obecných a teoretických výkladů účelnější a vhodnější krátké, prosté, konkrétní a praktické návody. Bohužel i praxi je dnes nutné sáhodlouze popisovat teorií. Duševní schopnost přejímat praxi praxí byla z lidí již dávno pečlivě vykleštěna.
Zatímco při figurálním napodobování nižší úrovně tělesného projevu (dekadence) nemají duševně vykleštění lidé vůbec žádné potíže, tato schopnost zcela spolehlivě selhává při pokusu o napodobení vyšší úrovně tělesného projevu (kadence).
A tak se místo praxe nakonec pouze přemýšlí, diskutuje a všelijak marní drahocenný čas a promrhávají rychle ubývající cenné síly. Tento zapeklitý problém vznikl díky instalování virtuální reality do lidské mysli. Počátky této zrady lidské bytosti jsou skryty v dávnověku a dnes se pouze potýkáme s jejími tristními následky. Považujeme je za zcela normální realitu, která nám nepřipadá nijak divná.
Umělá realita v současnosti nebývalým způsobem expandovala. Stalo se tak díky moderním digitálním informačním technologiím a umělé inteligenci. Zcela zmatená lidská společnost se tak ocitla na půdě klamných umělých a bezpodstatných zkušeností a falešného poznání. Stala se obětí informací, které ji jako materiál zpracovávají, formují, deformují, lisují a ničí. Z lisované lidské hmoty tak uniká pouze zanedbatelná část jedinců, kteří se rychle vytrácejí jako vzpomínka na vůni ve zcela zamořeném a zapáchajícím jedovatém prostředí.
Společnosti díky zmíněné degradaci zoufale schází vyšší ideály a dimenze života, které do ní jako do slisovaného a pevného prefabrikátu nemohou nijak proniknout. Pevný blok hmoty musí být napřed rozbit a rozmělněn brutálním násilím, a pak teprve bude snad možné do vzniklé drti vpustit nějakou vláhu.
Podstatou jednoho konkrétního a jednoduchého návodu je uvědomování a pozorování těla (formy), síly (hrubého obsahu) a mysli (jemného obsahu). Toto prosté trojčlenné zadání předpokládá postup od jednoho členu ke druhému, aby tak nakonec vytvořilo výsledek. Zdolání každého členu zadání je však pro nezkušeného člověka dosti obtížné.
Aniž to tuší, většina zájemců o praxi ztroskotává již na prvním členu, kterým je uvědomování a pozorování formy (těla). Všechny přímé i nepřímé snahy zkušených asistentů zde obvykle selhávají. Škody, které takto vznikají na lidském materiálu, jsou nezměrné. Každý může zkusit sám, jakým je odolným prefabrikátem. I neúspěch při tomto pokusu je vlastně velkým úspěchem, neboť přináší podstatné životní zkušenosti a poznatky.