Možná máte radost, že jste objevili nějaký ideál. Moc se z toho však neradujte.

Ideály mají ničivou sílu, kterou není snadné nijak překonat. Z fyzikálního hlediska tento jev dobře známe. V běžném stavu mysli není pro nezpůsobilého člověka nijak snadné, aby při snaze o uvědomělý pohyb stáhnul periferní sílu pohybu do nulového stavu. Z duchovního hlediska je to ještě mnohem horší.

Vědomím ideálu, vědomím nejlepší možnosti, se možnosti a síly její realizace obyčejně zcela vyčerpávají. Potom zbývají jenom možnosti realizace možností horších, a možnosti té nejhorší. Na opačný proces se obvykle vzhledem k převaze gravitační tíže v našem prostoru nedostává sil.

Ideál, který se stává objektem naší mysli a vědomí, nám sice uděluje víru, sílu a inteligenci, ovládá nás, ale zároveň s tím se stává nedostižným. Kopie nebývají lepší než originál. Originálu prospívají i malé vady na kráse, ale dokonalé kopie originálu bývají kýčem, kterého si nikdo necení.

Hledání vhodné polohy vůči ideálu není nijak snadné. Ztotožnění s ním může mít díky jeho odstředivé síle neblahé následky. Avšak, řešit takové otázky v prostředí, kde se skutečné ideály dosud vůbec žádné nehledají, nemá význam. Proto mezi lidmi probíhá nelítostný boj o ideály nebo o jejich náhražky. Jeho neuvědomělou součástí jsou lidské masy, na které tato válka nebere vůbec žádné ohledy.