S vojenským pravidlem, které přikazuje držet hubu a krok, které je nejvíce známo asi z I. Světové války, se setkáváme i v praxi buddhistických mnichů. Mluvidla jsou nejblíže rozvířené mysli. Proto lidé tak rádi žvaní. Když se nasytí jídlem, tak dají chvíli pokoj, neboť se jim nedostává sil k myšlení a mluvení.

Někteří se jednou dvakrát pokusí o uvedené cvičení, ale když se svět nezboří, tak jej považují za hloupé. Jistě, každému může trvat různě dlouho, než mu takové cvičení vyjeví svoji podstatu. Nejsme stejní a nejsme všichni stejně disponovaní. Nedostatek předpokladů lze však doplnit prací (opakováním a vytrvalostí).

Někomu může trvat až několik let vytrvalých pokusů a opakování, než pochopí smysl takového cvičení. Když jej pochopí, je schopen jej cvičit rád a intenzivně, neboť odpor osobnosti byl zlomen. Dosáhl tak druhého stupně sanyamy (dhyany), kdy působí síla setrvačnosti (meditace), kterou stačí jenom mírně podporovat. Meditace (dhyana) je podmínkou třetího stupně sanyamy (samadhi).

Meditace je napětím (kmitáním) mezi dvěma objekty mysli. Předchází jí první stupeň sanyamy (dharana), což je soustředění na jeden objekt mysli. Ono i soustředění na jeden objekt je vlastně meditací, neboť při něm existuje objekt, na který se mysl soustřeďuje, a subjekt, který se soustřeďuje na objekt soustředění.

Je to taková jakási trojčlenka (trojúhelník) – jednota a působení protikladů. Můžete začít jedním členem, nebo dvěma, když na to máte, a třetí člen se sám projeví – vynoří se nad práh podvědomí. Je to pak výborný výsledek – nezávislý, který vznikl sám od sebe bez logických spekulací. Praktikanta svojí neobvyklostí dokáže překvapit (osvítit).

Chce to sanyamu stále cvičit a cvičit, a dokonce hlavně i fyzicky, neboť to přináší nejpřesvědčivější výsledky. Cvičit a cvičit, dokud člověk nepochopí její princip.

Tak prosím, držte hubu a krok, ať pochodujete sami nebo ve skupině. Neptejte se pořád blbě jako malé děti, proč?