Jak si někteří naši milí příznivci pamatují, jednomu nejmenovanému spolku by dříve před časem bezvýsledně nabízen prodej pozemku (600 m2) za nějakých 300-400.000 Kč, který záhy nabyl cenu 2.000.000 Kč.

Po zoufalém přesvědčování ke koupi nedošlo. On by ten pozemek určený k volnému používání totiž vyžadoval nějakou malou administrativní péči a pracovní činnost. O něco takového nebyl u zmíněného spolku nikdy vůbec žádný zájem.

Oh, jak se ustrašeným a ušlápnutým členům onoho spolku ulevilo, když z koupě pozemku sešlo. A jak je to typické pro celou naši občanskou společnost!

Dnes na zmíněném pozemku, který byl za uvedenou podřadnou cenu prodán soukromému majiteli, stojí chata a včelín. Jsou tam záhony se zeleninou a květinami. Je tam zavedena elektřina, a je tam vyvrtaná studně. Dokonce tam stojí vigvam pro děti, aby si tam mohly hrát.

Prostě řečeno, spolek blbečků není schopen učinit to, co jeden schopný soukromník. Volně přístupný prostor pro členy spolku, jejich rodiny i známé nepřichází u indolentních zoufalců, žvanilů a líných hňupů vůbec nijak v úvahu.

Bojí se sami o sebe a o to málo, co mají. Raději přijdou sami zkrátka, než aby nepřekáželi druhým. Vezměte si příklad z takových, jak se nemá žít, a co se nemá dělat. Buďte jiní, lepší.

A hloupě se nedivte, když lidi, kteří jsou schopnější, odvážnější a inteligentnější, se druží, nabývají majetky, a pohodlně zvesela vládnou u blbečků na dvorečku.