Důvod, proč si přejeme veselé vánoce, spočívá zřejmě v tom, že celý zbytek roku je neveselý. Proč bychom si měli jinak přát být veselými, když jsme veselými? Dva kladné potenciály působí rozkladně, čili v našem případě vytvářejí neveselé stavy po onen celý zbytek roku (364 dní).

Omílat každoroční vánoční psychózu je asi zbytečné. Kdo její klišé pochopil, to nepotřebuje, a kdo jej odmítá pochopit, toho nelze přesvědčit. Tak jen trochu přivoníme purpuře na vypnuté plotně.

Letošní vánoce jsou po Covidovém teroru a očkovácí mánii charakterizovány návratem do slibovaného normálu. Tímto je zdržování, krize, inflace a zástupná válka Západu proti Východu – tj. v podstatě válka mezi dvěma či vícero křesťanskými bratry.

Narození Ježíše je narozením lásky, milosrdenství, víry a naděje. Po tragických 2023 letech našeho letopočtu, který se odvozuje od narození Ježíše, zní taková radostná zpráva (evangelium) jako velmi špatný vtip. Přesto téměř nikomu jako takový nepřipadá. Možná ani hlavě katolické církve.

Vánoce jsou bohapustě využívány zejména k zácviku dětí do konzumního života. Mnohé z nich dostávají pod stromeček drahé dárky. Když jeden rozbalí, ihned je omrzí, a okamžitě se chápou rozbalování dalšího dárku, který rozmrzele odloží stejně rychle jako ten předchozí. Rozbalování dárků ještě neskončilo, a již se děti těší na vánoce příští.

Ženy rády podléhají kouzlu vánoc. Hekticky šílí při přípravě štědrovečerní večeře a při balení dárků pod stromeček. Muži na to udiveně zírají, a ženy se zlobí, že jim s ničím nepomohou. Pokud se o něco takového pokoušejí, dostanou vynadáno, že zmatené rozkazy rozkošatělých žen nechápou. Možná by jim rádi pomohli, hlavně tím, kdyby šly vánoce zrušit. Nejlépe tak, kdyby byly každý den.

Ženy patologicky podléhající vánočnímu šílenství mnohdy nic o Ježíšovi neví a nikdy nic nečetly. Neznají Nový zákon. Nezajímá je. Ježíš interpretovaný v médiích postrádá sexappeal. Možná jej trochu politují, ale jeho bolestivý osud nechtějí sdílet – nechtějí o něm ani slyšet Nechtějí si pochmurným příběhem Radostné zprávy (evangelia) kazit radostnou náladu. Rychle se od takové nepříjemnosti odvracejí.

Raději se vyvarujeme dalších popisů, aby se nám ďáblovy nástroje nepomstily. Spíše přemýšlejme, co bychom si vlastně přáli. Možná pochopíte, že ačkoliv jsou to věci zcela obyčejné a velmi prosté, jsou zcela nemožné a neuskutečnitelné. Třeba zjistíte, že pro jistotu je lepší sebrat poslední peníze a honem utíkat na poslední chvíli koupit ještě něco zbytečného. Rozhodně tím nic nezkazíte. Ta psí poslušnost aportování dárků se kvituje vždy velmi příznivě.

Konzumní vánoční šílení je vlastně převelice správné. Svým komickým či děsivým paradoxem nás nutí k uvažování – k meditaci. Měli bychom tedy být za něj vlastně vděční. Šílenství musí dosahovat vrcholu, než si prorazí cestu vrcholem Golgoty (lebky). Všem se to samozřejmě nepovede. Buď dostanou další šanci příští rok, nebo skončí v blázinci, kriminále, v nemocnici, anebo na hřbitově či v krematoriu.

V podstatě je všechno to bláznění božímu majestátu úplně lhostejné. Jen to dědičné hříšníky zaslouženě bolí. No, dobře jim tak. Mají přece, co chtějí. Existenční jistotu v člověku a lidech nehledají. Jako tonoucí se raději chápou stébla z kapřích řízků, salátu a dárků. Sledujíce to, jsou to svým způsobem konec konců vánoce veselé…