Článek se pořád připravuje. Pokuste se jej napsat sami. Bádejte, přemýšlejte, pozorujte, sledujte atd. Řešení otázky je možná velmi prosté, proto je snad obtížné na něj přijít. Nechceme jej prozradit, abychom vám nepodrazili nohy.
Je to vlastně taková klasická situace ze zenu. Žáci luští nějaký koan, meditují, a pravidelně se dostavují k učiteli, aby mu sdělili výsledky, ke kterým dospěli. Většinou se jim dostane zamítavých, vyhýbavých a prapodivných odpovědí. Častují je posměšky. Někteří jsou i chváleni, zvláště ti, kteří nejsou nejlepší. Někdy žáci dokonce dostanou i nějakou tu facku nebo ránu pěstí či holí. Bývají z toho různé frašky, vtipné nebo nesrozumitelné scénky, anekdoty.
Mnohé příznivce takové jednání odrazuje. Zvláště ti západní jsou zvyklí, že jim učitelé posluhují, přisluhují a slouží. I přes předchozí upozornění, při prvních náporech šikany selhávají. Jejich výsost se konečně dostavila ke cvičení zenu, stalo se to přece tak populární a módní, a ono se jí dostalo nevybíravé kritiky a nadávek.
V tradičním východním prostředí bylo ponižování chápáno jako nezbytná součást výcviku, kterému se žáci bez odporu podvolovali. U nás se ním setkáváme v armádě. Čím tvrdší kázeň absolvují vojáci při výcviku, tím je to lepší pro ně, pro armádu i zem, kterou chrání. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Výcvik ve volnočasových aktivitách se řídí opačným pravidlem: Lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Jinak by cvičiště zela úplnou prázdnotou. Je to dáno širokým nezájmem o opravdový výcvik, výchovou obyvatelstva k nekázni a nezodpovědnosti, psychosomatickým postižením cvičenců, absencí zpětné páky a mnoha jiným faktory.
Z dobře zorganizované armády nešlo kam utéci, vojáci se musel podřídit, nebo byli pomocí nepříjemných opatření ke kázni různě donuceni, popřípadě využiti a eliminováni. V nejlepších armádách převládalo nadšení, nikoli donucování.
Podobně tomu bývalo například v tibetských klášterech. Klášter poskytoval mnichům přístřeší, obživu, práci, výchovu, vzdělání a výcvik. Pokud se novicům v takových luxusních podmínkách nelíbilo, mohli odejít strádat a umírat do nehostinných a ledových Himalájských pustin. Někteří si zvykli a klášterní život se jim zalíbil. Životní podmínky tibetského obyvatelstva byly velmi tvrdé a naháněly lidi do klášterů.
Realizovat aspoň z části podobný výcvik v našich občanských podmínkách, je téměř úplně nemožné. Více tomu pomáhal omezující režim před rokem 1989. Režim tzv. svobodný a demokratický, který nastal po roce 1989 všeho pouze zneužívá, zejména lidi. Lidé však mají zneužívání velice rádi. A tak, dobře jim tak…mají, co chtějí.