Napodobování je hlavní metodou tělovýchovných činností, které obvykle schází na scestí a také se stupňováním civilizační degenerace rychle ztrácí na svém pravém významu.

V konečném marasmu nesmyslného rozlišení, vlastně nikdo nikoho již nenapodobuje, neboť každý jedinec je již ze své podstaty napodobeninou, bezduchou atrapou, která již dávno ztratila jakýkoliv kontakt se svojí původní podstatou a realitou.

Napodobování má vytvořit problém, krizi a napětí, které má být správným způsobem řešeno, a nemá falešným zdání napětí, krize a problému pohodlně zbavovat. Celý západní způsob výchovy a vzdělání je vlastně zaměřen na zdánlivě snadné zbavování problémů, krizí a napětí. Konečný výsledek je však fatální. Jestli se vůbec někteří dožijí, aby si jej uvědomili.

Předpokládáme-li nějaký vyšší vzor, který chceme napodobit, musíme napodobit a uskutečnit jeho vnitřní náplň a podstatu. Pouhé napodobení zevního formátu vzoru zde nijak nedostačuje a rychle vede k následnému ještě většímu zpovrchnění, které tristním způsobem postihuje napodobující subjekt (osobu).

V tréninkovém procesu je vzor napodobení objektem a napodobující osoba subjektem. Pouhá formální kopie originálu je dekadencí celého cvičebního postupu a procesu. Nic na tom nemění skutečnost, že tento jev je zcela obecným, a jako takový je pokládán za naprosto normální a jedině správný.

Při správném cvičebním postupu je nutné nejprve zdařile napodobit tělesný, silový a duševní formát vzoru, a potom jej překonat dosažením jeho vyšší úrovně a kvality. Toto je možné pouze lepším nebo úplným pochopením, realizací a aplikací podstaty a principů, které spočívají na podkladě každého jevu a stavu.

V úvahu samozřejmě přichází i postup přímý, který vynechává nepřímou osobní asistenci nějaké vzoru (např. učitele). Tento postup je však tak ojedinělý, že pro valnou většinu snaživců vůbec nepřichází v úvahu. Tito lidé, potřebují výraznou pomoc vzorů, která však ve většině případů i při jejich nejlepší vůli obvykle selhává. Pro útěchu snad stačí uvést, že její pozitivní výsledky přicházejí v úvahu v nedohlednu.

Přímý postup je od svého samého začátku veden prostou nahou o poznání. Široce pojato, jeho objektem je vlastní konání, tělo (forma), jeho silový obsah, mentální tvar, který jej doprovází, a také vědomí a pozorující činitel (subjekt). Subjekt se stává objektem a naopak, až do konečného vyřešení problému.

Zní to dosti složitě, ale je to velice jednoduché. Jenomže jednoduchost, ačkoliv je doménou geniality, nikoho z dnešních lidí vlastně vůbec nezajímá. Ve všeobecném kurzu zájmu je však komplikovaný opak geniality (debilita), aniž si to jím postižení zbla uvědomují. Uvědomění tohoto stavu je teprve tím pravým počátkem jakéhokoliv skutečného cvičebního postupu a bytostného vývoje, který je jeho podstatou.

Vybrat si musí každý sám, jinak je za něj již dávno předem vybráno. A to tak dalece dávno předem, že by mu to mohlo vyrazit i dech…