Příčiny toho, proč si na pandemický lockdown stěžují nejvíce lidé, kteří jsou sami sebou celý život více uzamčení a izolovaní, než po nich vyžaduje režim, ve kterém žijí, jsou zřejmé.

Pandemický lockdown omezuje jejich zoufalé úniky z osobního lockdownu, které považovali za tzv. normální život. Nemohou navštěvovat hospody, bary, kafárny, stadiony, popíjet alkohol na veřejnosti, věnovat se volně svým narkotickým zálibám, neplodnému žvanění, nejapné sportovní činnosti atd.

Dokonce si stěžují děti a studenti, že nemohou chodit do škol, neboť školní docházka byla jejich jediným rozptýlením z izolace domácího kriminálního režimu, ve kterém děti a mládež žijí.

Pro generaci starších a duševně zdravých občanů je nepředstavitelné, že by mladá generace tak zdegenerovala, že ráda chodí do školy. Tato generace hledala v dobách svého mládí jakékoliv úniky z domácího a školního vězení. Netýkalo se to ovšem šplhounů, tj. ušlápnutých hochů, kteří se ve škole pomočovali a šplhen, tj. dívek, které zbožňovali soudružky učitelky a žalovali a donášeli jim na neposedné žáky.