Pro některé čtenáře známá a nesporně zajímavá kniha od Jean Marquès-Rivièra Ve stínu tibetských klášterů která podle dostupných informací byla u nás vydána dosud pouze dvakrát (1948 a 1991), vyvolává různé otázky.
První vydání zmíněné knihy v roce 1948 bylo vzhledem k nástupu tzv. komunistického režimu logicky až do roku 1989 jediné a poslední. Nabízí se však otázka, proč nedošlo po druhém vydání v roce 1991 k jejímu dalšímu vydání? Že by za tím byla nějaká podobnost poměrů, nebo nezájem čtenářů? Knihu lze dnes jen občas sehnat po antikvariátech (odkazy viz níže).
„Strašlivá sílo, jež plodíš světce a askety, ty, jež svou androgynní a tajemnou silou zažehuješ kosmos, rozezpíváváš hvězdy a rozpaluješ sluneční kotouče…Dáváš život světům a smyslu světů – člověku. Tebe vzývají vědomě nebo bezděky mystikové, tebe volají mudrci, tebe se obávají škodlivé síly.“ (Ve stínu tibetských klášterů – Jean Marquès-Rivière, Symposion- Praha, 1948, str. 161)
——————————————-
Vydání 1948, nakl. Symposion je jistě lepší, než provizorní vydání z roku 1991. Je vázané a obsahuje fotografie:
https://www.antikvariatik.cz/knihy/ve-stinu-tibetskych-klasteru/59583
Vydání 1991, nakl. Yetti, je brožované a malého formátu:
https://antikvariat-fryc.cz/kniha/marques-riviere-jean-ve-stinu-tibetskych-klasteru-1991
—————————————–
Zajímavá je poznámka z Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Androgynie): „Platónově Symposiu v mýtu, který Aristofanés vypráví publiku. Lidé bývali dříve sférické bytosti se dvěma těly, které k sobě byly připojeny zády. Existovaly tři pohlaví: mužsko-mužští lidé, kteří sestoupili ze slunce, žensko-ženští lidé, kteří sestoupili ze země, a mužsko-ženští lidé, kteří přišli z měsíce. Poslední pár představuje androgynní pár. Tito sféričtí lidé se snažili převzít božskou moc, ale nepodařilo se jim to. Zeus se tedy rozhodl nechat je rozpůlit, a přiměl Apolla, aby je sešil dohromady a nechal pupík na připomenutí, že nemají vzdorovat bohům. Kdyby to udělali znovu, nechal by je rozpůlit a mohli by skákat jen po jedné noze.„
Jak praktické zkušenosti z našeho tréninku ukazují, lidé to udělali znovu. Stali se rozpůlenými a chodí pouze po jedné noze (psychosomatické). Prakticky se lze o tom přesvědčit při každém tréninku, zvláště při každém pokusu o uvědomělý pohyb, a to u téměř všech cvičenců.
Smyslem yogy (spojení) jako všech původních disciplín Východu, není ovšem rozvíjení pohlavního rozlišení do absurdních konců, jako u dnes uváděných 72 psychosomatických i různě operovaných pohlaví, ale pohlavní čistota (tzv. rasová), jako zušlechťující bytostná regenerace (očista), prováděná ovšem především u sebe a nikoliv prosazovaná u druhých, jako jsme dnes svědky u mediálních kampaní demoralizujících veřejnost.
Obecně je známo, že z genetického míšení organického materiálu pochází různé mutace, ale i různé patogenní projevy degenerace, dekadence i destrukce druhu. Věda zániku (západu) však nedá pokoj, dokud nevyhubí všechen organický život na Zemi, a dokud především nezničí smysl světů – člověka. Za současného stavu věcí se zdá, že čím dříve a rychleji se jí to podaří, tím tomu bude zřejmě lépe.
V současných mediálních kampaních ohledně pandemie koronaviru, zcela zaniká fakt jeho laboratorního původu, zhoubnosti genových manipulací a zrůdností genetického inženýrství. Absurdnost západních vědeckých postupů zvláště kontrastuje na pozadí skutečnosti, že ke zušlechťování člověka a přírody máme zcela nezhoubné a přirozené prostředky. Pokud nám ovšem vůbec jde o nějaké zušlechťování a nikoliv o jeho opak (genocidu).